Brand chef Kubík: I guláš s knedlíkem může vypadat jako fine dining

Každý den s novou chutí. To je motto, které naši lidé každý den propisují do svojí práce i jednotlivých jídel. Jedním z těch, kdo to mají z velké části na starost, je Daniel Kubík, brand chef, který podporuje a školí kolegy napříč českými pobočkami. Sám se naučil být v kuchyni strojově přesný ve Skotsku. A to nejlepší, co umí, teď předává dál.

Vraťte se v myšlenkách pár měsíců zpátky a parné léto nahraďte studeným počasím pozdní zimy. Tehdy se kuchyní ve firemní restauraci Valeo Rakovník nesla lákavá vůně zabijačkových dobrot. Jitrnice, jelita, tlačenka. To všechno Dan Kubík servíroval hostům restaurace a v pozadí nad ním vlála kresba jeho dětí, která připomínala ladovské prasátko.

Firemní oběd může být i zabijačka
„S nápadem přišel tamější vedoucí, chtěli jsme klientovi připravit zase něco speciálního, něco, co se trochu vymyká každodennosti. Z hygienických důvodů zabijačku přímo v našem provozu dělat nesmíme, ale jídla, která k ní patří, můžeme servírovat, a tak jsme si k tomu půjčili i propriety, jako jsou háky a kalafuna, a doplnili to právě i tím obrázkem, který nakreslily moje děti,“ vzpomíná Kubík na jednu speciální akci, která dobře ilustruje, jak se on a jeho kolegové pořád snaží přicházet s něčím novým.

Gastrokalendář přináší klientům a hostům restaurací nové chutě. A nám kuhařům zase to, že se pořád něco učíme a pracujeme na svých schopnostech.

To se ostatně děje minimálně jednou měsíčně, kdy kuchaři v rámci oblíbené akce Gastrokalendář připravují jedno nové netradiční jídlo. To přichází s novými nebo netradičními surovinami a také ne tak běžnými úpravami pokrmů. „Pro klienty a hosty restaurací to znamená nové chutě, pro nás kuchaře zase to, že se pořád něco učíme a pracujeme na svých schopnostech,“ říká Kubík, který je právě tím, kdo pomáhá svým kolegům v jednotlivých restauracích precizně zvládat každý recept, aby jídlo chutnalo skvěle a napříč všemi pobočkami stejně.

Jako byste to odměřili šuplerou
Preciznost je něco, co se učil v průběhu let v komerčních restauracích a jak sám vzpomíná, hlavně na svojí velké zahraniční štaci – v golfovém klubu a hotelu ve Skotsku. „Opravdu hodně si tam zakládali na kvalitě, takže všechno muselo být přesné, jako byste to odměřili šuplerou. Naučilo mě to dělat krásné věci opravdu efektivně. A taky jsem zjistil, že krásně a jako fine dining může vypadat opravdu cokoliv, třeba i obyčejný guláš s knedlíkem,“ vzpomíná.

Dnes podporuje kolegy v sestavování jídelníčků, ovládnutí nových technik, ale i v sebevědomí, že se vším, co se v dynamickém prostředí kuchyně a při akcích přihodí, je možné se popasovat. „Pamatuju si, jak jsme v hotelích při kongresech o tisících lidech měli všeho plné zuby a občas se přihodily věci, kdy jsme měli slzy na krajíčku. Ale všechno jsme vždycky nakonec zvládli a na to je důležité myslet,“ povídá přesvědčivě muž, pro kterého je vaření velká vášeň. Miluje vůni libečku a chuť bůčku, když se hezky vypeče a křupe.