Vy poznáte špatné brambory, já zase špatné kari a rýži, říká oblíbený kuchař Vong

Na jeho úsměv se těší hosté všech firemních restaurací Delirest, které už u nás stihl navštívit. A na jeho jídla ještě víc. Kuchař Vong Vongphachanh Lianphoukham, jak se celým jménem jmenuje, je jedním z našich guest chefů, mistrem svého umění a kromě toho bavičem, který má opravdu radost z toho, že se může potkávat s lidmi. To, jak se stal uznávaným kuchařem, přitom vůbec není přímočarý příběh. Původně totiž před lety přijel do Česka za studiem humanitních věd.

Do země uprostřed Evropy dorazil Vong, jak si nechá zkráceně říkat, díky univerzitnímu stipendiu. V jeho rodném Laosu (i když část jeho rodiny pochází z Thajska, takže mluvit o čistě laoském původu by bylo nefér) to nebylo nic výjimečného, jeho vrstevníci se díky univerzitním studiím rozprchávali všude možně po světě často. „Studoval jsem na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy masovou komunikaci. Uplatnit se pak ale v oboru pro mě bylo těžké, jazyková bariéra byla velká, a tak jsem se vrhnul na podnikání a vozil jsem domů české sklo a křišťál,“ vzpomíná na dobu téměř před 30 lety, přičemž si dodnes pamatuje všechna města a městečka známá sklářskou tradicí.

Do kuchyně náhodou

Finanční krize na konci minulého století ale tuhle kariéru utnula a on se musel dívat po jiném živobytí. A tak se vlastně náhodou dostal do gastronomie. „Kamarádka mi řekla, ať zkusím pracovat v restauraci. Jenže já vůbec neuměl vařit. Ale stejně jsem se do jedné nechal přijmout a začal jako pomocník – krájel jsem zeleninu a připravoval maso,“ vypráví. Když jednou vařil jen pro sebe, všimli si toho kolegové. A hlavně ochutnali, a tak dostal nabídku na to být plnohodnotným kuchařem a specializovat se na asijská jídla. Ta česká se později doučil na další štaci v hotelové restauraci.

Dnes jsou jeho výsostným královstvím firemní restaurace Delirest. Celý rok objíždí jednotlivé pobočky a dělá radost hostům svými originálními asijskými kreacemi. Kalendář má rozplánovaný po dnech až do konce roku. „Na začátku se lidé trochu báli, že budou moje jídla pálivá, a tak jsem si je musel získat, přizpůsobit se trochu českým chutím. Teď už mě ale znají a už mockrát jsem slyšel, že lepší Asii nikdy nejedli,“ povídá evidentně pyšný kuchař, který si zakládá na surovinách a hlavně koření, které vozí ze svojí domoviny. „Když se mě na letišti ptají, co mám v tom kufru, a já jim říkám, že je plný koření, nevěřícně kroutí hlavou,“ směje se.

Není kari jako kari

O koření by vůbec mohl povídat hodiny, zažil si s ním v Česku svoje. Třeba kari už se dnes dá koupit nebo namíchat v rozumné kvalitě, ještě před 20 lety ale vůbec. Což je prý důvod, proč řada Čechů na kari jako jídlo zanevřela a Vong je učí, jak skvělá pochoutka to umí být. Podobně zapáleně mluví třeba o rýži. „Poznám, která je stará a která je akorát. Stejně jako Češi poznají podle barvy kvalitu brambor. To třeba neumím já a pořád je převařuju nebo nedovařuju,“ směje se.

Co ale umí perfektně, to je třeba pikantní krkovice s bylinkami, na kterou dlouho hledal správnou kombinaci surovin. Nakonec smíchal thajské, čínské a korejské koření. A lidé to oceňují. Těší se na něj dospělí i děti, které si k Laosanovi chodí dokonce pro podpisy. A co že je jeho filozofie? „Moje jídlo musí v první řadě vždycky chutnat mně. Když s ním nejsem spokojený, nesmí z kuchyně k hostovi,“ povídá důrazně oblíbený kuchař.