Kde se vlastně vzalo velkokapacitní stravování a jak souviselo s vývojem společnosti. Proč se bralo jednu dobu jako zdravé pití smetany a jindy zase strava téměř bez tuků. To je jen náznak témat, která padla v nejnovějším Delicastu, kam dorazil host z nejpovolanějších. S generálním ředitelem Delirestu Michalem Debrecénim si povídal nejoceňovanější český historik gastronomie Martin Franc.
Ten první sázel na stůl jeden současný gastronomický trend za druhým a ten druhý všechno dával do kontextu historického vývoje. Takže kde se vzaly zaměstnanecké jídelny, kantýny a restaurace? Odpověď na toto i další otázky najdete v novém dílu Delicastu.
„Jejich největší rozmach nastal v 19. století se vznikem rozlehlých průmyslových závodů. Velký impuls pro jejich vývoj představovaly i válečné konflikty, kdy lidé trpěli nedostatkem potravin a takové stravování pro ně bylo obřím bonusem. Zaměstnanci se pak odvděčili daleko lepšími výkony,“ popsal Franc s tím, že jako úplný počátek můžeme vnímat už společné stravování na panských dvorech.
Delicast s historikem Martinem Francem a generálním ředitelem společnosti Delirest Michalem Debrecénim. Moderuje Martina Fojtů.
Kolik masa je „hodně“ masa? Služebnictvo, které pocházelo většinou ze selských rodin se tak díky své práci dostávalo k daleko větším porcím masa. Mimochodem, za Rakouska-Uherska se jeho spotřeba pohybovala kolem 14 kilogramů ročně na hlavu a člověka. Naopak po změně režimu Češi snědli víc než 100 kilogramů na hlavu ročně. Dnes jsou čísla o něco nižší, pohybují se nad hranicí 80 kilogramů ročně.
Ale zpět k velkokapacitnímu stravování, které se s rozmáhající průmyslovou výrobou čím dál víc rozvíjelo. Zaměstnavatelé totiž postupně zjistili, že pro výkon jejich podniků je daleko lepší, když svým lidem stravu poskytnou, než když by se měli spoléhat na to, že si sami vezmou svačinu. První varianta vždy nahrávala lepším výsledkům podniku i tomu, že měli lidé pocit, že se o ně jejich zaměstnavatel dobře stará.
Se změnou režimu se i ze stravování ve firmách stal podnikatelský segment, do kterého promlouvaly firmy, které přišly ze zahraničí – hlavně Eurest, předchůdce Delirestu, který vstoupil na zdejší trh jako první a přinesl malou revoluci.
Revoluce s profesionály na trhu „Byla to tehdy taková událost, že ji natáčela i Československá televize. Eurest k nám vnesl nový stravovací koncept, ve kterém zrušil výdejní okénka, takže na personál bylo najednou vidět, zavedl oblíbené salátové bary a výběr z několika jídel a měl jako první počítačové pokladny,“ vypočítal benefity Michal Debrecéni.
Firmy si podle něj správně uvědomily, že je efektivnější nechat provoz svých zaměstnaneckých restaurací na profesionálech s tím, že ony samy se mají věnovat tomu, co umí nejlépe, tedy samotné výrobě. Profesionálně vedené kuchyně si lidé oblíbili i z dalších důvodů: do země s nimi přišly západní hygienické standardy a také vyšší kvalita potravin a jídel.
To je jen několik střípků z nejnovější Delicastu. Co se dozvíte dalšího?
Jak do vývoje zaměstnaneckého stravování promluvily slavné Baťovy závody
Díky čemu je v Česku tak velké množství hospod a restaurací
Jak vypadá firemní stravování ve Skandinávii
Jak se měnily gastronomické trendy a povědomí o tom, co je ve stravě důležité
Co lidé považují za výživný oběd a jak se to ne/mění
Jak se Češi a Slováci neshodnou na oblíbené příloze
Proč jsou tak oblíbená smažená a „žlutá“ jídla
Kde se vzal fenomén smaženého sýra
Co musí mít zeleninová jídla, aby je lidé vnímali jako plnohodnotná