Jak se vaří v jednom z nejstřeženějších míst v republice?

19. 1. 2021

#lidé#lifestyle

Ostnatý drát, bezpečnostní hlídky a všudypřítomné prokazování totožnosti tím intenzivnější, čím víc se člověk blíží ke střeženého prostoru elektrárny. Jaderná elektrárna Temelín je jedním z nejhlídanějších míst v republice, ale i tady musí lidé něco jíst. Možná naopak, tím spíš tady lidé musí dobře jíst. Právě tady má Compass Group jednu ze svých poboček restaurací Eurest. Co každodenní příprava jídla na takovém místě obnáší?

Že to není jen tak, je nám jasné hned při příjezdu do areálu. Vítá nás mlha, přes kterou nejdou vidět ani charakteristické chladicí věže, a dlouhá kolona aut. Všichni čekají na vjezd do elektrárny. Ačkoliv aut není ani deset, čekání se protahuje, protože do areálu se smí jen po pečlivé prohlídce vozu.

My ale nemíříme do srdce areálu, stačí nám běžné parkoviště venku, kde už na nás čeká vedoucí zdejší restaurace Eurest Miroslav Kodad. Pro něho už není prostředí nijak exotické, pracuje tady 23 let. „Původně jsem kuchař, ale jednu dobu jsem se živil i jako natěrač a pracoval na elektrárně ve Chvaleticích. Právě tam jsem se dozvěděl, že do Temelína hledají kuchaře, tak jsem se přihlásil,“ vzpomíná muž, který se po deseti letech vypracoval na vedoucího kuchyně a poslední tři roky je vedoucím celé pobočky Eurest. Zkušenost ukazuje, že právě takoví lidé s historií zvládají vedení poboček nejlépe.

Požadavky? I bezpečnostní prověrka

Spolu s Miroslavem Kodadem míříme přes turnikety a stanoviště s měřením teploty do zázemí kuchyně relativně jednoduše. Kdyby to bylo do jídelny ve střeženém prostoru, už je to složitější. Sám vedoucí zdejší restaurace musí nosit identifikační kartu, a ještě náročnější to mají zaměstnanci, kteří vydávají jídla právě ve střeženém prostoru jaderné elektrárny. „Děvčata z výdeje“, jak jim Miroslav Kodad říká, musí splňovat několik náročných požadavků. „Od loňského roku musí mít například i prověrku z Národního bezpečnostního úřadu včetně psychologického vyšetření v podobě psychotestů. Zajištění všech vstupních formalit je časově hodně náročné, vyřízení prověrky ze strany NBÚ může trvat i několik měsíců. Ale chápu to, kde jinde by se to mělo řešit než tady,“ povídá.

Sám si prý už na specifické prostředí zvykl. Jak se potkává s kolegy odjinud, poznal, že jsou i jiná svébytná místa – zmiňuje třeba automobilku v Nošovicích, kde pro změnu panují výrazná omezení při používání mobilního telefonu. „Každý to má nějaké. Na druhou stranu ale vidím, že se na ochranných opatřeních v Temelíně pořád pracuje. Člověk si pak říká, že je součástí něčeho většího, že pomáháme držet v chodu důležitou věc,“ líčí vedoucí restaurace Eurest.

Když přichází do Temelína noví zaměstnanci, procházejí vstupním školením včetně závěrečného testu. Základní informace o elektrárně by neměli nikdy zapomenout. Různá opatření se samozřejmě týkají i těch, kdo sem přijedou jenom občas. Pro Miroslava Kodada to znamená hlavně upozornit na to všechny dodavatele – vjezdy všech osobních i nákladních automobilů jsou možné pouze za předpokladu vyřízení vstupních formulářů a souhlasu útvaru fyzické ochrany jaderné elektrárny. Pokud dodavatel vozidlo změní, musí se vše znovu vyplnit a zařídit.

Eurest tady zajišťuje stravování pro pracovníky jaderné elektrárny, pro dodavatele i pro účastníky vojenských cvičení, která se tady čas od času konají. Zpravidla je to o víkendu, kdy je v areálu menší počet zaměstnanců, protože ti administrativní mají víkend a slouží pouze provozní personál. Kuchaři a pracovníci jídelny jsou ovšem v práci 365 dní v roce a také stravování pro vojáky zajišťují po celý den. Část konzumují v jídelně, část se jim dodává přímo na stanoviště do terénu, kde se nacvičují různé bojové situace.

Teď ale zpátky k otázce v titulku článku. Jak se tedy vaří v jednom z nejstřeženějších míst v republice?

Podle Miroslava Kodada tady fungují klasiky. Lidé rádi vyzkouší něco nového, svého času třeba burgery a tiramisu, ale pak se ještě raději vracejí ke klasickým receptům. Třeba na omáčky, které se podle něho dělají lépe ve velkém, a proto si je někdo raději dá v práci, než by jejich přípravou trávil čas doma.

„Lidé u nás hlídají jednotlivé dny. V pátek prostě musí být řízek, ať už vepřový nebo kuřecí. A jednou za 14 dní musí být boršč a je jedno, jestli sibiřský nebo ruský,“ říká Miroslav Kodad, v jehož restauraci se hodně chodí i na polévky. Oblíbená je gulášová, dršťková klasická i ta z hlívy a pro někoho možná překvapivě se tady ve velkém ujaly i studené letní polévky.

Další články k tématu: