Jsem ráda, že můj syn bude jíst ve škole

Kristýna Ostratická je nejen výživovou poradkyní a vášnivou kuchařkou, ale také matkou šestiletého syna, který letos v září nastupuje do první třídy. A přesto, že sama miluje gastronomii a exotická jídla, tvrdí, že je ráda, že její Martin bude každý den mít možnost stravovat se ve školní jídelně.

„Jsem přesvědčená, že děti ve škole dostávají pestřejší stravu než doma. Třeba já osobně jsem šťastná, že můj syn ve škole zažije všechny druhy jídla. Pozná, co jsou fazolky na smetaně, jak chutná rajská s knedlíky. Sama to doma nevařím, protože buď na to nemám dost času, anebo to nejsou moje nejoblíbenější pokrmy. U mě dostane k večeři něco jiného, ale za ten základ jsem ráda. Navíc si myslím, že kdybych mu to dala já doma, bude prskat a nebude to jíst. Jenže ve škole je výhodou i jiná autorita,“ říká.

To říkáte i přesto, že vaše recepty působí úplně jinak?

Ano. Dětem je totiž dobré dát obecný základ stravy a naučit je správným návykům. To sama nedokážu, na to potřebují být ve společnosti. Naopak, když sama připravuju jídlo, vím, že mohu víc experimentovat, protože velkou část základních potravin už dítě dostalo ve škole. Mnoho českých rodin navíc funguje výhradně na studených večeřích – a já jsem přesvědčená, že jedno teplé jídlo denně je zejména pro děti vhodné.

Jak je na tom české školní stravování v porovnání se světem?

V porovnání s ostatními zeměmi jsme na tom dobře. Naše děti dostávají mnohem víc různorodých surovin než jinde. Je skvělé, že se děti mají možnost pravidelně stravovat a že mají teplý oběd. Učí se návyku, že se sedí u stolu a jí se společně oběd. Mít krabičky z domova nebo jíst jídla z bufetu není to pravé ořechové. Výhodou je i to, že oběd je každý den jiný. Je sestaven podle doporučeného spotřebního koše, v němž mají zastoupení luštěniny, zelenina, ale také široký výběr různých příloh.

Je spotřební koš v pořádku?

Podle mého názoru by si zasloužil aktualizaci. Už dlouho je nezměněný a některé ingredience mi v něm trochu chybí, jiné naopak přebývají. Ale pořád je dostatečně vyvážený na to, aby kuchaři a kuchařky věděli, co a z čeho vařit, a dali tak dětem dobrý základ. Ve finále pak nejde ani tak o spotřební koš jako takový, ale o receptury, které v kuchyních používají. Nemohu také nezmínit cenové limity, které se musí ve školách při přípravě pokrmů dodržovat. Ceny potravin neustále stoupají. Podlé mého by se měly úměrně s tím tyto limity též zvednout. Dětem bychom pak mohli na talíř dát například mnohem více čerstvé zeleniny nebo ryb apod.

Dospělým radíte, že by měla polovinu denní stravy tvořit zelenina, čtvrtinu sacharidy a čtvrtinu bílkoviny. Dá se něco podobného aplikovat i na děti?

Jsem v tomhle ohledu poměrně tradiční. Myslím, že by děti do určitého věku měly jíst všechno. Vyzkoušet maso, ovoce, zeleninu, omáčky, knedlíky, brambory i palačinky. Ať si samy přijdou na to, co jim chutná nejvíce. I pro ně je samozřejmě velmi důležitá zelenina, která je zdrojem vlákniny, vitamínů a minerálních látek. Stejně tak jako vyvážená strava, protože každý extrém je z principu špatný.

Máte nějaká data o tom, jak děti jedly v době koronavirové krize? V době, kdy byla velká část našich škol zavřených?

Podělím se spíš o svou zkušenost s dospělými. Protože ti se dali rozdělit téměř na dvě stejné poloviny. Jedna využila příležitost více času tráveného doma k tomu, aby si připravovala lepší a hodnotnější pokrmy. Prostě lépe vařila, více využívala plodin ze zahrady, věnovala se intenzivněji jídlu. Druhá usedla k televizi, otevřela pytlík s brambůrkami, dala si víno. Ukázalo se, že je to celé jen o nás samotných a o našem přístupu k životu. Mám pocit, že s dětmi to bylo přesně tak. Některým mámy a tátové servírovali zdravější domácí jídlo, jiným ohřívali polotovary a objednávali meníčka z fastfoodů.

Co řeknete synkovi, až v úterý 1. září poprvé nasadí aktovku a vyrazí do školy a dá si oběd?

To, co každá máma. Budu si přát, aby se mu ve škole líbilo. Aby měl dobré spolužáky a učitele. A aby mu chutnalo ve školní jídelně. Jsem ráda, že bude mít vedle nás rodičů také další vzory a další zdroje autority.