Nahlédnutí do azylového domu: teplé jídlo je velká pomoc

Čas oběda je dávno pryč, přesto se kolem dveří jídelny v pražském Azylovém domě svaté Terezie shluklo nějakých dvacet lidí. Někteří kouří, jiní si povídají. Na někom by člověk sociální nouzi málem nepoznal, na jiném jsou viditelné jasné stopy nadměrného užívání alkoholu, návykových látek nebo psychické nemoci. Nečekají tady ale jen tak, mají totiž slíbený teplý oběd, a to je v jejich životě velký svátek. Svátek, který by se ale mohl opakovat častěji, pokud klapnou plány organizace Zachraň jídlo.

„My jsme samozřejmě zapojení do projektu potravinových bank, ale díky němu dostávají klienti opravdu jen základní potraviny, špagety, kečup, konzervy nebo luštěniny, ne uvařené teplé jídlo. Mají u nás možnost se i najíst, ale běžně podáváme jenom polévku. Klasický teplý oběd je pro ně velká pomoc, skoro luxus,“ líčí přímo na místě sociální pracovnice Hana Štěpánová, zatímco se za jejími zády chystá výdej teplých pokrmů zabalených zatím v termoboxech a přenosných Rekrabičkách.

HAPPENING OBĚD V NOUZI

Nevydané pokrmy, které zbývají v jídelnách nebo restauracích, by neměly končit v koši. To dlouhodobě razí iniciativa Zachraň jídlo v rámci projektu Darování jídla šetří klima. Zatímco přebytečné potraviny ze supermarketů již běžně putují do potravinových bank, darování hotových pokrmů zatím nemá v Česku vybudovanou dostatečnou praxi. A tak se o to právě Zachraň jídlo spolu s několika dalšími subjekty včetně Compass Group snaží. Na začátku září společně uspořádaly happening s názvem Oběd v nouzi, při kterém se názorně ukázalo, jak by všechno mohlo fungovat. V podzimních měsících se navíc budou dál testovat možné modely redistribuce.

Jednotlivé porce sem dorazily v rámci happeningu Oběd v nouzi z několika podniků velkokapacitního stravování včetně pobočky Compass Group v pražských Holešovicích. Po konci výdejní doby dobrovolníci organizovaní neziskovkou Zachraň jídlo pokrmy zabalili a převezli je na místa, kde udělají rozhodně větší radost než v koši, kde by tyhle nevydané obědy jinak skončily. „Pro klienty je to velká pomoc,“ komentuje to Štěpánová a skupina za jejími zády už se zvedá od venkovních laviček a jde si dovnitř do jídelny vyzvednout svoji porci.

„Lepší než čínská polévka“

Přišli sem po předchozí domluvě a příslibu, že jídlo dorazí. Jinak sem totiž chodí podle toho, jak potřebují, a ne na pevný čas. Jak říká Štěpánová, většinu svých klientů už zaměstnanci Azylového domu svaté Terezie znají. Vědí o nich, kde se pohybují, ale nikdy netuší, kdy se objeví přesně. „Toho jediného jsem se trochu bála, abychom je zvládli zkoordinovat, ale oni opravdu přišli, jak slíbili,“ líčí sociální pracovnice a z hemžení za jejími zády je patrné, že obavy byly zbytečné.

I taková zdánlivá maličkost, jako je jedno teplé jídlo denně, totiž může být vstupenkou do lepšího života. „Lidé, kteří u nás využívají nízkoprahové služby, přicházejí opravdu z ulice. Nemají pravidelnou stravu, trpí různými civilizačními chorobami a potížemi se žaludkem, protože snědí, kde se co namane. Na druhou stranu je ale třeba říct, že kdyby dostávali peníze, za které by si mohli jídlo koupit, tak mnoho z nich je utratí za alkohol nebo návykové látky,“ poukazuje Štěpánová na to, že darování hotového jídla je pro tuto cílovou skupinu asi nejlepší možná cesta a posun k lepšímu životu. Běžně by si totiž maximálně „zalili čínskou polévku ze sáčku“. Takto si dají oběd a někteří rovnou využijí sprchu a noclehárnu, která je v karlínském areálu také.

Dochází sem náročná sociální skupina – lidé závislí na drogách nebo alkoholu, s různými psychickými nemocemi a psychiatrickými diagnózami, takže je s nimi mnohdy těžká komunikace. „Ale to neznamená, že by to bylo neúnosné a že by nás práce s nimi nebavila. Právě naopak,“ zdůrazňuje Hana Štěpánová, která proto doufá v další pokračování projektu darování hotového nesnězeného jídla.