Padesátníci jsou skvělí zaměstnanci. My i jiné firmy je budeme chtít čím dál víc

Přibližně 2 000. Tolik zaměstnanců mají dohromady firmy Delirest a Primirest v Česku a na Slovensku. Udržet takový gastronomický orchestr pohromadě, aby hrál ladně a společně, není jen tak. O tom, jak se firma o zaměstnance stará, jaké nabírá a chce nabírat a co z toho všeho plyne pro klienta, mluví v rozhovoru HR a finanční ředitelka Zuzana Volková.

„Nejvíc nabíráme kuchaře a na další provozní pozice. Kuchařů je na pracovním trhu nedostatek, a tak o ně firmy svádějí velký boj. U ostatních provozních pozic soutěžíme o kandidáty spolu s retailem, jde o zájemce s nižší kvalifikací a tomu odpovídajícím ohodnocením, proto je v této skupině vysoká fluktuace. My se s fluktuací snažíme bojovat zvyšováním efektivity práce, díky které můžeme lidem nabídnout vyšší ohodnocení,“ dává nahlédnout do zákulisí Zuzana Volková.

Ve velkém přitom zdůrazňuje věc, kterou si málokdo uvědomuje: gastronomie je týmový sport a potřebuje týmové hráče. Když to funguje, lidé jsou v takovém kolektivu rádi třeba i po desetiletí. Což je příklad řady zaměstnanců Delirestu.

Jak se vám to povedlo?
Máme mnoho zaměstnanců, kteří jsou opravdovými srdcaři, pracují u nás dlouhá léta. Je pro ně důležitý kolektiv, jak ten nejbližší, tak celofiremní, a také stabilita firmy. Ta se projevuje třeba tím, že se mohou spolehnout na to, že například mzdu dostanou včas a v plné výši na výplatní pásce. Zrovna včera se u nás dělaly výplaty, kolegyně bojovaly s nějakou chybou ve mzdovém systému a chvilku to vypadalo, že by snad poprvé v historii firmy neodešly mzdy včas. Bylo vidět, že je to pro ně úplně nemyslitelné. Naštěstí se vše podařilo úspěšně vyřešit.

Máte kolegy, kteří u vás pracují 25 nebo 30 let. Jaký je recept na takovou pracovní dlouhověkost?
Ano, máme kolegy, kteří k nám nastoupili na počátku devadesátých let v době, kdy se firma zakládala, a pracují u nás dodnes. Jsou to někdy opravdu krásné příběhy, když vyprávějí o svých pracovních začátcích a o tom, co stojí za tím, že u nás pracují dlouhá léta. Často zmiňují právě to, že vyplácíme peníze včas a přesně podle smlouvy, takže oni budou později mít důstojné důchody. Dále se jim líbí naše firemní kultura. To, že se k lidem chováme slušně a stejné chování očekáváme ode všech. My jsme totiž primárně byznys o lidech, poskytujeme službu a toto klade velké nároky na nás všechny.

Máme mnoho zaměstnanců, kteří jsou opravdovými srdcaři, pracují u nás dlouhá léta. Je pro ně důležitý kolektiv, jak ten nejbližší, tak celofiremní, a také stabilita firmy, která se projevuje tím, že výplatu dostanou vždy v termínu.

Gastronomie se rychle vyvíjí, co do receptů i technologií. Jak se staráte o to, aby všichni zaměstnanci včetně těch, kteří už jsou ve firmě po desetiletí, pořád všechny trendy stíhali?
Součástí naší firemní kultury je apel na to jít neustále dopředu, zlepšovat se, inovovat, přicházet s něčím novým, neustrnout. A takové klima podporujeme napříč společností. S novými kolegy o tom mluvíme už v době náboru a detailněji od momentu, kdy k nám nastupují. Jedině pak to pro ně není překvapivé, jedině pak vezmou za své, že je to součástí jejich každodenní práce. A pak je důležité ukazovat, co všechno pozitivního to s sebou nese. Když zařazujeme nová jídla, je možné, že někdo z kolegů je nezná, ještě je nejedl. Přitom jediná cesta, jak je budou rádi a s láskou připravovat je, že si je nejdřív vždycky sami ochutnají a zjistí, že jsou vážně dobrá.

Kuchaře potřebují různé typy gastronomických zařízení – hotely, restaurace nebo právě firemní restaurace. Jak se dostávají k vám?
Typická cesta je, že po škole jde kuchař na zkušenou do zahraničí nebo do komerčních restaurací, což je náročné a stresující prostředí. Pak si pořídí rodinu, mění se jeho priority a hledá větší stabilitu. To je moment, kdy jich mnoho přichází k nám, protože ví, že tady ho nečekají 12hodinové směny nebo dlouhé pracovní večery, víkendy a svátky, což jsou časy, kdy lidé nejraději chodí do restaurace. U nás víte, jakou budete mít pracovní dobu a kolik lidí přijde na oběd či večeři. Nestane se, že najednou dorazí plný autobus turistů, které je nutné během chvilky obsloužit. Sama jsem byla na provozní praxi v jedné naší kuchyni a překvapilo mě, že i když kolegové chystají tisíce jídel, vše se děje v klidu, každý ví, co má dělat, a ještě se u toho zasmějí. Není to adrenalinové.

Tak trochu adrenalin jsou ovšem cateringové akce, které chystáte, třeba ostravský beachvolejbalový turnaj. Vím, že zaměstnanci se na to hodně těší. Co je baví nejvíc?
Líbí se jim, že můžou zase jinému publiku předvést, co všechno umí. Láká je také možnost zúčastnit se zajímavé, velké akce, přivydělat si peníze a samozřejmě chtějí pomoct kolegům, nenechat je v tom samotné. Na Ostrava Beach je neuvěřitelná atmosféra, která všechny žene dopředu, ale poslední den už je opravdu náročný, energie dochází a je důležité mít podporu. V tu chvílí se projeví ta síla dobrého týmu.

Dáváte si také záležet na tom, aby zkušenější kolegové školili a vedli ty mladší. Podle čeho vybíráte takové lídry?
V první řadě podle zkušeností a osobnostního profilu, mnoho lidí rádo předává znalosti a zkušenosti juniornějším kolegům. Tento rys se výrazněji projevuje od středního věku, midlifu, o kterém se teď ve firmě hodně bavíme. Lidé to zažívají v různé míře, ale právě těm, pro které je to velmi důležité a jsou v tom dobří, tuto možnost nabízíme. Chceme jim umožnit, aby se dále rozvíjeli.

U nás víte, jakou budete mít pracovní dobu a kolik lidí přijde na oběd či večeři. Nestane se, že najednou dorazí plný autobus turistů, které je nutné během chvilky obsloužit.

Už tady padlo, že máte kolem 2 000 zaměstnanců. Jaká je jejich věková struktura a jaká to má specifika?
Na Slovensku máme většinu zaměstnanců mezi 40 a 50 lety, v Čechách je věkový průměr o pár let vyšší. Musím říct, že jsme za kolegy v této věkové kategorii vděční. Málo se mluví o tom, jak zkušení, pracovití, stabilní a loajální zástupci této věkové skupiny jsou. Myslím, že s měnící se demografií a klimatem ve společnosti bude poptávka po nich čím dál větší.

Takzvaný midlife byl i tématem loňské celofiremní konference. Jak vás to napadlo?
Vyplynulo to právě z onoho věkového rozložení a z diskuze s mentorkou Ivetou Clarke. Vycházela jsem přitom i ze svých osobních zážitků. Je mi 52 a cítím, že se mi v posledních letech řada věcí změnila. Mění se motivy, postoje, přichází fyzické změny a někdy i omezení. Práce v gastronomii je fyzicky náročná, takže naši zaměstnanci to cítí často víc než lidé v jiných oborech. O tom všem je důležité mluvit a pracovat s tím.

Jak tedy chcete být vnímáni jako zaměstnavatel?
Před několika lety jsem psala naši HR strategii a v té jsem hodně vycházela ze zkušenosti z firmy, kde jsem pracovala dřív. Působila jsem v ní 14 let, ve čtyřech zemích na dvou kontinentech a byla jsem v ní tak dlouho hlavně díky skvělé a na lidi orientované kultuře, na kterou tehdejší zaměstnanci dodnes vzpomínají. U nás chci tvořit stejný pocit sounáležitosti. Že člověk ví, že se na svoje kolegy může spolehnout, že ho podrží, když se dostane do úzkých a že nám všem jde o to, aby naši klienti byli spokojení a chutnalo jim.