Počet dětí, které nemají na obědy roste. Systém podpory ale existuje

Nejdřív zvuk školního zvonku a pak dupot dětí, které se řítí na oběd do školní jídelny. Těší se na jídlo i na to, jak si řeknou spoustu zážitků, které za den nasbíraly. Školní oběd je velká socializační událost a pro děti, jejichž rodiče si jejich placení nemůžou dovolit, je to velká rána. Za léta, kdy se o tomto problému ví, už ale naštěstí víme, co dělat.

Na začátek trocha čísel. Za první tři čtvrtletí roku 2025 podpořila obecně prospěšná společnost Women for women, která je jednou z těch, které peníze na obědy poskytují, téměř 16 000 dětí. To představuje meziroční nárůst žádostí o 15 %. Největší nárůst zájmu o pomoc eviduje hlavní město Praha, kde počet žádostí vzrostl o více než 20 %. Výrazně vyšší zájem o podporu zaznamenaly také Ústecký (16,4 %) a Olomoucký kraj (14,7 %). Podle vyjádření Women for women za tím může být zhoršující se finanční situace rodin a rostoucí životní náklady.

Základ je nestydět si říct

Komplexní čísla o tom, jak roste počet zájemců o pomoc, neexistují a když ano, tak je složité je interpretovat. Neví se, zda množství žádostí roste proto, že se situace rodičů zhoršuje, nebo se jich čím dál víc nestydí si o podporu říct. Jisté je, že je důležitá proto, aby se děti necítily vyčleněné z kolektivu a učily se stravovací návyky, na které se doma nemusí dostat. Školní jídelny Primirest v tom aktivně pomáhají.

Může se stát, že rodič z hrdosti nabídku odmítne, podíl takových případů se ale snižuje. Pomoc už se povedlo etablovat.

„O podporu si mohou říct sami rodiče, nebo ohrožené děti vytipovává škola. Jejich obědy se pak hradí přes krajskou potravinovou pomoc nebo právě přes organizaci Women for women, se kterou spolupracujeme,“ vysvětluje Josef Hásek, který má na starost školní jídelny Primirest. Pomoc je koordinovaná v každém kraji trochu jinak. Například v Libereckém kraji teď mají nově nárok na obědy zdarma děti, jejichž rodiče pobírají takzvanou superdávku.

Peníze od státu i neziskového sektoru

„Vytipovat“ školáka, který potřebuje pomoc, je přirozeně citlivá věc. Tady systém stojí na pozornosti třídních učitelů a jejich znalosti rodinného prostředí dítěte. „Může se stát, že rodič z hrdosti nabídku odmítne, podíl takových případů se ale snižuje. Pomoc už se povedlo etablovat. Pokud rodič nabídku přijme nebo si o ni sám řekne, podepisuje čestné prohlášení a souhlas s pomocí a my pak všechno zpracováváme papírově,“ nastiňuje fungování Josef Hásek s tím, že nabídka je mimo jiné součástí programu všech třídních schůzek. „A vždycky po nich se nám zase někdo nový přihlásí,“ říká.

Když před lety dobročinné financování obědů začínalo, evidoval Primirest jednotky uchazečů. Teď jsou jich stovky. Měnilo se také to, kdo přispíval. V tématu se před lety angažovala společnost Patron dětí, která po nějaké době přesunula svoji podporu jinam. „V té době už jsme spolupracovali i s Women for women a oni nakonec zvládli všechny děti od Patrona dětí převzít. Řadě rodičů se tak ulevilo,“ líčí Hásek s tím, že co se může zdát jen jedem malý oběd, vydá v měsíčním součtu na částku, která pro rodinu nemusí být únosná. Proto je důležité na takové rodiny myslet.