Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Nahlédněte s námi pod pokličku závodního a školního stravování

Vyhledávání

Rajčata, jaká chcete jíst, rostou z vody a kokosu

31. 5. 2021

Co nám chutná

Moci lidem dávat k snídani rajče, které by opravdu chutnalo tak, jak od něj všichni čekáme. To bylo před lety přáním Adama Havlíčka, majitele penzionu Zikmundov. Jenže v Česku se taková rajčata nedala sehnat a jejich slovenský dodavatel měl neustále vyprodáno. A tak začal Havlíček s dalšími dvěma společníky s budováním skleníků, v nichž se takové plody dají vypěstovat i v Česku. Právě tak vzniklo Čerstvě utrženo, které Čechy znovu naučilo, jak mají opravdu chutnat některé druhy ovoce a zeleniny.

Zelenina a ovoce se jíst musí, jsou zdravé, zní z jedné strany.
Jenže jejich „sezona“ je omezená, mimo ni se musí dovážet a očesávat plody nezralé, aby dozrály cestou přes půl Evropy, což také není úplně ono.

Tohoto dilematu už si je dnes spousta lidí vědoma a vybruslit z něj není lehké. Ale třeba tolik oblíbený David Attenborough, filmař a popularizátor ochrany přírody, ve svém posledním filmu jednu z cest pojmenoval: Co tak stavět skleníky? Můžete je mít nedaleko od domu, zelenině uvnitř zajistit potřebné klima, a nemuset přitom řešit pokračující degradaci půdy. Úplně stejně si na svoje přání zajistit co nejchutnější rajčata odpověděl před lety i Havlíček s kolegy.

„Náš začátek je s rajčaty opravdu spojený. Když jsem ochutnal ta první ze Slovenska, chtěli jsme je nakupovat ve velkém, ale tamější producent, který je pěstuje hydroponicky ve skleníku, už neměl kapacity. Tak jsme si řekli, že podobně to můžeme dělat i my v Česku a vzniklo družstvo, které sdružuje výrobce se stejným přemýšlením a snahou dodávat co nejkvalitnější produkt,“ vzpomíná Adam Havlíček. On sám založil skleníkovou farmu na rajčata v Mutěnicích, borůvkové farmy v Hovoranech a Velkých Bílovicích. Další dva jeho kolegové se kromě rajčat věnují třeba okurkám. A postupně se přidávají i další druhy, takže pod značkou Čerstvě utrženo, která všechny sdružuje, už dnes koupíte například i jahody nebo maliny.

Farmy Čerstvě utrženo jsou roztroušené všude po Česku.

Produkty z českých skleníků už pronikly do všech tuzemských supermarketů, ať do těch fyzických, nebo těch fungujících online. Příležitost dát si ovoce nebo zeleninu, které mají opravdu chuť, je argument pro čím dál větší množství lidí. Rozjet celý byznys ale nebylo jen tak. Nizozemský dodavatel skleníků a český realizátor jejich stavby, firma NWT, sice první skleněnou farmu postavila asi za rok a půl, všichni majitelé se ale museli hodně učit.

„Je to jako v automobilových závodech. To, že jste mistr světa v rallye, rozhodně neznamená, že vám to půjde stejně ve formuli. Skleník je uzavřené prostředí. Když se vám do něj dostane škůdce, je to jako pustit ho do spíže, má neomezený prostor. Chtělo to najmout opravdu zkušené lidi,“ přibližuje Havlíček poznatek, ke kterému došel až po čase. I když se jeho lidé jezdili školit přímo do Nizozemska, nestačilo to, a nakonec musel najmout specialisty na hydroponické pěstování.

Hydro – co?

Na farmách spadajících pod značku Čerstvě utrženo se totiž nepracuje s hlínou. Rostliny vyrůstají z kokosové matrace a živiny dostávají ve vodě, u které se pečlivě hledí na pH, teplotu a právě množství životodárných látek.

„Třeba v Nizozemsku používají jiný podkladový materiál, jenže ten se po konci vegetační doby stává odpadem, a to jsme nechtěli. Další věc je, že na naší farmě v Mutěnicích nepoužíváme chemii, ale přirozenou biologickou ochranu, jako jsou různé druhy dravého hmyzu,“ líčí Havlíček, jak šetrně se snaží při pěstování chovat. Stejně jako kolegové se ale podle vlastních slov nevyvaroval chyb a s nimi spojených finančních ztrát. „Tabulka návratnosti byla na začátku daleko pozitivnější, než jaká byla nakonec realita,“ směje se.

Jeden velký problém řešili s obchodními partnery nedávno. I když za něj nikdo nemohl. Rajčatovou farmu ve Velkých Němčicích napadl rostlinný vir, který se dovnitř dostal spolu se sazenicemi ze zahraničí. Všechny rostliny pak musely pryč, skleník bylo třeba důkladně vydezinfikovat a místo rajčat už se dnes uvnitř pnou šlahouny okurek. „Rajčata teď dovnitř nesmí. S novou zeleninou jsme ale museli přizpůsobit i všechny procesy. Rajčata se vysazovala začátkem září a sklízela do konce července s tím, že srpen jsme měli na přípravu nové sadby. Okurky nám ale dozrávají pomalu před očima, sadba se mění každého půl roku a sklízíme každý den,“ kroutí hlavou nad živostí zeleniny Havlíček.

Stejně živě by v Česku mohly růst další skleníky pro tento typ pěstování ovoce a zeleniny. Jejich kvalita a třeba i covidová pandemie poptávku pořád zvedají. Dřív se lidé sice podivovali nad tím, jak může zelenina růst jenom z vody, a byl to ostatně případ i samotného Havlíčka. Teď ale chuť a dostupnost přesvědčují stále stoupající počet lidí, kteří věří i lokální dostupnosti. Finta je i v energetickém fungování. První skleníky vznikaly v blízkosti bioplynových stanic, které neměly kde uplatnit teplo. Další by v rámci energetického managementu mohly růst i u jiných typů továren, které produkují třeba příliš mnoho tepla ze strojů, ale na farmách se právě to využije.

 

Další články k tématu:

načíst více příspěvků