Temelín není radioaktivní, ale sladký

Jaderná elektrárna Temelín je tady od toho, aby produkovala elektřinu. To dá rozum. Elektřina odsud pokrývá až ke 20 procentům české spotřeby. Ve světě restaurací Eurest je však Temelín specifický ještě něčím jiným. Mají tady vyhlášenou cukrárnu, kam chodí velká část zaměstnanců elektrárny hlavně na větrníky. A právě tady se letos napeklo v rámci Eurestu nejvíc vánočního cukroví.

Hned vedle kuchyně, kde se denně vaří jídla až pro 1500 zdejších zaměstnanců, vstupujeme do království Dušana Maška. Království bez nadsázky, vládne tady totiž už 23 let. Kdysi pracoval v pekárnách a později v soukromé firmě. „Celý život nedělám nic jiného než cukrařinu, už od vyučení. Kdo si ale někdy nezkusil práci u soukromníka, ten neví. Když se tehdy objevila nabídka práce v Eurestu, vzal jsem ji, protože to byla jistota,“ vzpomíná Mašek, zatímco máčí do polevy čokoládové měsíčky s pařížským krémem.

„Komunistické“ zákusky pořád vedou

Sám sebe označuje jako klasika. „Předchozí vedoucí vždycky říkal, že dělám jenom komunistické zákusky. Vlastně měl pravdu. Ne že bych ty nové neuměl, občas je taky zařazujeme, ale nejradši dělám klasiky,“ říká Mašek.
Každý pracovní den tady peče 200 kusů zákusků a v pondělí, ve středu a v pátek dohromady kolem 500 větrníků. Asi v žádné jiné restauraci se nesní tolik sladkého jako tady. Ve vitrínách se střídají klasické věnečky, rolády, špičky nebo řezy, ale hlavně ty větrníky.

„Náš větrník je tak dobrý díky tomu, že v něm není nic rostlinného, nepoužívám jedinou předchystanou směs. Peču ho úplně stejně, jako bych ho dělal doma,“ zdůrazňuje Mašek, který se ale před časem potýkal s tím, co občas potká každého kuchaře nebo cukráře.

Jedna ze surovin, kterou do větrníku potřebuje, nepřicházela od dodavatele v dostatečné kvalitě. „Korpusy při pečení nevyskakovaly, takové větrníky bychom nemohli prodávat. Protože jsme jedna z mála takto velkých cukráren v rámci Eurestu, nebylo moc lidí, kteří měli stejnou zkušenost jako já a mohli na tento problém upozornit. Chvilku tehdy trvalo, než jsme dodavateli prokázali, že takto to nemá vypadat. Nakonec se to ale povedlo,“ povídá Mašek, který tak už zase rovná tři dny v týdnu bezvadné větrníky na tácy. Jezdí si pro ně i kolegové z českobudějovické pobočky Eurestu ve firmě Robert Bosch i jeden podnikatel z nedaleké vesnice.

Přestože je Mašek mistr v kouzlení se sladkými tvary a náplněmi, sám si jednotlivé kousky na talíř moc často nedává. „Jsem stejný jako spousta jiných cukrářů, sladké moc nepotřebuju. Ale když dostanu opravdu chuť, dám si kousek čokolády Studentská pečeť,“ usmívá se i pod rouškou, kterou má trochu umazanou od vlastnoručně vyrobené čokolády.

Kromě už zmíněných čokoládových měsíčků letos v temelínské cukrárně na Vánoce napekl ještě třené kakaové cukroví, pařížské rohlíčky, kokosové čtverečky se stejnou náplní, jaká bývá v likérových špičkách, nebo třené růžičky slepované meruňkovou marmeládou. Různé korpusy, různé náplně i tvary. A žádná linecká kolečka nebo vanilkové rohlíčky. „To první doma dělá každý, to druhé by se cestou ke klientům rozbilo,“ vysvětluje zkušený cukrář.

„Neberte to,“ zní i v cukrárně

Obecně platí, že to, jak pracuje, se neliší od toho, jak se k pečení přistupuje v domácnostech. Tady je výroba opravdu domácí. Korpusy se pečou podle jejich trvanlivosti a podle toho, kdy budou ideálně uleželé. A také ve výrobně v Temelíně se jednotlivé kousky musí hlídat. „Ne že bychom se museli přivazovat k lednicím. Ale jak všichni chodí okolo a vidí, že tady to cukroví je, tak mají tendence do lednic sahat. Proto jsme na všechny dali cedule, ať opravdu nikdo nic nebere,“ směje se Miroslav Kodad, vedoucí zdejší pobočky Eurestu, který na své pozici působí podobně jako Mašek už 23 let.

Pro cukráře a jeho dvě kolegyně je prý několik předvánočních dní, kdy se v jejich výrobně peče cukroví, hezkým zpestřením. I když pro Maška víc než pro kolegyni: On, jak sám říká, doma maximálně vymačká vosí hnízda. O domácí zásobu cukroví se totiž postará jeho žena-cukrářka. Jeho kolegyni ale čeká ve vlastní domácnosti ještě druhé kolo.