Ondřej Širočka rozjel před víc než rokem projekt vratných obalů používaných v restauracích s názvem REkrabičky. Dosavadní vývoj mu přál, lidé na téma udržitelnost slyšeli čím dál víc. Jenže pandemie koronaviru promluvila i do toho. Jaké to je prosazovat nové myšlenky v restauracích, které za poslední rok bojovaly s tolika problémy?
Různorodé, tak zní jednoduchá odpověď. Nechat si dát jídlo do REkrabiček už je dnes možné z původních 20 podniků ve skoro 300 restauracích a jídelnách včetně některých ze sítě Compass Group. „Narazili jsme ale i na takové, které spolupráci v daný moment odmítly s tím, ať se ozveme, až bude klidnější doba. Ale jiní se k nám právě díky pandemii dostali – běžně by třeba svoje jídlo nebalili, ale teď jim nic jiného nezbylo,“ popisuje situaci Širočka.
Takže vám doba nahrála, nebo ne?
I my bychom byli raději, kdyby tahle doba vůbec nenastala. Myslím, že nikomu neprospěla a rozhodně nebylo naším cílem dělat tenhle projekt za takových podmínek. Byli jsme připravení na fungování v normálním režimu, a proto se všichni těšíme, až se vrátí. My jsme totiž přišli s něčím, co je úplně nové – v Česku to předtím nikdo nedělal a všichni jsou tady zvyklí balit jídlo do jednorázovek. Proto musíme hodně vysvětlovat, jaké mají naše obaly výhody. Zavádění novinek, a to navíc v sektoru, na který pandemie dopadla tak moc, doba nepřeje. Restauratéři na to často nemají náladu a kolikrát třeba ani čas, protože neustále řeší, že za týden možná otevřenou nebo zavřou. Rychle se jim to mění.
Část lidí v gastronomii se balení jídla brání, mají dojem, že jeho kvalita tím utrpí. Mluvíte o tom spolu?
Setkáváme se s tím, že podniky nejprve testují, jak se jim jídlo do našich krabiček bude dávat a jak se bude chovat při převozu. Často to funguje tak, že jídlo opravdu do krabiček nandají a vozí ho po obvyklých trasách, aby to viděli přímo. Super je, že na to máme pozitivní zpětnou vazbu. Sami říkají, že jídlo v REkrabičkách vydrží déle teplé i čerstvé a lépe se jim do nich servíruje. Pochvalují si, že REkrabičky vypadají opravdu jako nádobí, že to není jen kus plastu. Nevnímají jenom ekologičnost našeho produktu.
Na začátku jste přišli se dvěma tvary krabiček – celkovou a rozpůlenou. Budou další?
Tyhle dvě varianty se nám dobře osvědčily, pracujeme jenom na zlepšeních v detailech a funkčnosti. Teď budeme přidávat ještě malou krabičku na polévku. Hrajeme si i s myšlenkou speciálních obalů na burgery nebo malých krabiček na omáčky. Snažíme se sledovat trh a to, co zákazníci chtějí. Obaly si sami designujeme a před jejich nasazením si děláme i průzkum trhu a testování, takže jsme schopní dobře reagovat. Výroba má svoje limity, ale zatím se k nim neblížíme. Třeba u burgerů budeme řešit, že nádoba musí dýchat, takže budeme muset přijít s něčím jiným, než na co jsme se zaměřovali dosud. Teď nám totiž šlo o co největší těsnost, aby nic nevyteklo. Ale vždycky se to dá vymyslet. Krabička na burgery je zatím spíš jen konceptem, budeme se rozhodovat i ve spolupráci s partnery z Německa.
Jak jste k nim přišli?
Projektů, jako je ten náš, začíná po Evropě hodně přibývat. V Německu se jim věnuje firma Vytal, která dělá v podstatě to samé jako my. Mírně se odlišuje v tom, že má mobilní aplikaci a hodně digitalizovali, ale donedávna neměli obaly, které by se hodily do profesionálních gastroprovozů. Kromě nás je pořád skoro nikdo nevyrábí, na světě víme jenom o jedné firmě ve Švýcarsku a v USA, proto se s námi Němci spojili.
Současná doba ale udržitelnosti moc nepřeje, v pandemii produkujeme odpadu z jednorázových produktů a obalů ještě víc. Jak to vnímáte?
REkrabička pro nás není jenom póza, nemáme to tak, že bychom ji měli jenom jako byznys a v soukromí se chovali úplně jinak. Snažíme se pravidla udržitelnosti aplikovat ve všem. Současná situace nás trápí, ale zase chápeme, že teď zkrátka nepanují podmínky pro to, aby šlo všechno stoprocentně.
Chcete se o projektu dozvědět víc? O jeho úplných počátcích jsme psali už dříve.
Jak moc jsou pro vás REkrabičky podnikáním a jak moc jde o prosazování myšlenky udržitelnosti a ekologie?
Já jsem vždycky chtěl dělat něco, co bude životaschopné a přinese nějakou pozitivní změnu do společnosti. Ale ani to samozřejmě nejde s tím, že do toho jenom pumpujete peníze. Proto nám jde o to, aby byl náš projekt životaschopný i po byznysové stránce, ale zároveň jde opravdu o to dělat věci jinak. Základ pořád spočívá v tom, že jsme do něj šli kvůli udržitelnosti, abychom se zbavili jednorázových obalů. A to do budoucna nejen v restauracích, ale i v supermarketech, na festivalech, zkrátka kdekoliv, kde je třeba jídlo a pití zabalit. Zároveň ale rozumíme tomu, že pro restaurace to nemusí být primární důvod, proč se k nám přidávají. Přicházejí k tomu postupně, zajímá je zároveň i to, že jídlo je lépe zabalené, obal je kvalitnější než jednorázová varianta, nic z něj nevypadne ani nevyteče. REkrabička pro ně musí mít víc než jednu výhodu.
Když to vezmeme tak, že pandemie představuje v cestě za udržitelností takovou menší pauzu, máte představu, jak to bude po ní?
Trochu se bojím, že lidé budou po tom všem ještě citlivější na téma hygieny a povede to k dalšímu plýtvání a nadužívání jednorázových ochranných pomůcek. Na druhou stranu si ale myslím, že jakmile to bude možné, naběhnou znovu aktivity spojené s trendem udržitelnosti. Už teď se to hodně odráží třeba i v legislativě nebo aktivitách Evropské unie, která se cirkulární a sdílené ekonomice hodně věnuje, a bude to určitě pokračovat i dál.