Výživová specialistka: Nic jako ideální velikost porce pro dítě neexistuje

Není to málo? Nebude mít hlad? A je to všechno, co potřebuje? Takové otázky se honí v hlavě těm, kdo doma dětem chystají svačiny, a honí se samozřejmě i nám v kuchyních Scolarestu. Naše kuchařky ovšem mají na pomoc normy a legislativu, nic z toho na žádné domácí ledničce nevisí. A podle naší výživové poradkyně Kristýny Ostratické ani nemusí. „Není třeba nic počítat, každý správný rodič opravdu umí vycítit, co jeho dítě potřebuje. Jsem pro to nevytvářet dětem kolem jídla stres, neterorizovat je nutriční dokonalostí,“ vybízí odbornice. Přesto ale v rozhovoru radí, čím se má smysl v dětské výživě zabývat a čím naopak ne.

Dá se nějak obecně říct, kolik vlastně dítě potřebuje jídla?

Že bychom třeba řekli, že dítě potřebuje polovinu množství jídla a energie dospělého? Ne, to nejde, ono to není tak jednoduché. Děti jsou sice v závislosti na věku menší než dospělí, ale co se týče výdeje energie, jsou na tom často lépe než oni – rostou, víc se hýbou, takže si u nich můžeme dovolit vyšší příjem. Jen si musíme pohlídat, aby jedly častěji, protože to množství energie, které jejich tělo potřebuje, nejde vměstnat do dvou jídel, přejedly by se. Ideální je větší počet porcí v průběhu celého dne. A samozřejmě, pokud něco nejedí, ať už proto, že danou potravinu nemají rády, nebo trpí nějakou formou intolerance, tak to od rodičů chce, aby se zamysleli nad tím, jak daný typ živin nahradit.

Když jsme si nedávno povídali o výživě dospělých, mluvila jste o rovnoměrném zastoupení bílkovin, tuků a sacharidů. Platí totéž pro děti?

Jejich potřeby se mírně liší. Děti snesou víc tuků než dospělí. Samozřejmě přitom ale platí, že by ty živočišné neměly převažovat nad těmi rostlinnými a musí se také hlídat poměr omega 3 a omega 6 mastných kyselin. Děti také snesou o malilinko víc sacharidů, ale naopak by ve stravě měly mít nižší poměr vlákniny. Pokud se bavíme například o dítěti kolem osmi let věku, tak mu stačí 13 gramů vlákniny denně, kdežto dospělý potřebuje až 35 gramů. Pro výpočet příjmu vhodného množství vlákniny u dětí platí jednoduchý vzorec: množství vlákniny v gramech = věk dítěte v letech + 5. Vláknina totiž může dítěti naopak uškodit – zpomalit vstřebávání železa a vápníku nebo je zaplnit tak, že nebudou mít už chuť na nic jiného. Navíc je problematické i dodržení dostatečného příjmu tekutin, který je se zvýšeným příjmem vlákniny spojený.

Velké téma současného dětského stravování, a to i toho ve školách, jsou rozmáhající se potravinové intolerance a alergie dětí. Je jich opravdu víc, nebo se projevuje to, že rodiny tíhnou k alternativnímu stravování?

Je pravda, že množství dětí, které alergiemi trpí, opravdu roste a týká se to zejména lepku. Stojí za tím asi kombinace důvodů, ale jedním z těch nejčastěji zmiňovaných je ten, že pšenice je dnes přešlechtěná a daleko agresivnější, navíc lepku konzumujeme daleko víc. My jako Středoevropané jsme na lepku vyrostli, je pro nás přirozený, nejsme Asiaté, kteří ho po staletí zase tolik nejedli, jejich strava na něm nebyla založená. My jsme opakem, ale došlo jednak na ono přešlechtění a pak také na to, že lepkových potravin je dnes v našich jídelníčcích daleko víc než za našich předků. Děti ho mají ve svačině, v obědu s knedlíky nebo těstovinami, v odpolední buchtě nebo sušence a ve večerním chlebu nebo dalších těstovinách. Lepku je zkrátka všude hrozně moc. Proto myslím, že snížení konzumace rohlíků, knedlíků nebo těstovin udělá dobře všem, i když netrpíme alergií ani intolerancí na lepek. Pokud na něj člověk není citlivý, není nutné ho ze stravy úplně vyloučit, ale je určitě prospěšné se zamyslet nad celkovou skladbou jídelníčku a větší různorodostí při výběru obilovin.

A co když rodiče vyznávají nějaké alternativní výživové směry. Mají se promítat do výživy dětí?

Tomu já moc nefandím. Myslím, že dítě by mělo jíst všechno, aby se později samo mohlo kvalifikovaně rozhodnout, že něco nechce. Pokud se třeba náctileté dítě rozhodne, že nebude jíst maso, tak dobře, dejme tomu, ale pak je i na mně jako rodiči, abych mu ho nějak adekvátně nahradila. Je to i moje zodpovědnost. Ale neterorizujme děti jídlem. Myslím, že když rodiče potomka na sílu přesvědčují o výhodnosti nějakého stravovacího stylu, je to nebezpečné. V takovém případě se podřizuje něčemu, čemu samo nerozumí, a ovlivňuje ho to na celý život, a to i v rovině společenských událostí mezi ostatními dětmi. Je z toho zase jen další stres. I když do výchovy jiným rodičům nemám co mluvit, za sebe bych zkrátka radila netlačit dítě do něčeho, o čem se samo v pozdějším věku za plného vědomí může rozhodnout. Vynechávat něco je špatně. Samozřejmě se bavíme o základních potravinách – když se z jídelníčku vyloučí veškeré uzeniny a průmyslově zpracované polotovary, tak to jenom podpořím.

Zvládají už i školní jídelny bez problémů vařit pro děti s intolerancemi?

Určitě to zvládají řešit tak, aby se dítě najedlo. Pakliže je ale dítě hodně citlivé nebo má silnou alergii, už je to hodně náročné. Abychom dokázali uspokojit každé takové dítě, musela by být kuchyň takzvaně vyřazená a označená například za bezlepkovou, takže by se v ní nesměly používat žádné lepkové produkty, protože by mohlo dojít ke kontaminaci, což zkrátka není dost dobře možné. V takovém případě se po domluvě s rodiči snažíme najít nějakou jinou cestu.