Jídlo a zdravější život? Nejdřív ať to chutná, pak ať je to zdravé

Vezmi si, je to zdravé. To už jste někdy před jídlem asi slyšeli. A možná vás právě to odradilo. Kristýna Ostratická, výživová poradkyně Compass Group, ke svým receptům ale přistupuje tak, že mají být v první řadě chutné. V čem je to kouzlo?

Výživová poradkyně, zapálená kuchařka, specialistka na výživu. To všechno v sobě Kristýna Ostratická spojuje. Kdysi ale začínala s úplně jinou charakteristikou. Jako náctiletá a ještě dlouho potom vnímala sama sebe v první řadě jako tanečnici. „Svého času pro mě byl tanec v životě vším. Chtěla jsem i na konzervatoř, ale rodičům taková kariéra nepřišla moc solidní, a tak jsem si vybrala obchodní akademii a doufala, že to potom vyjde s přihláškou na AMU. Tam mě ale samozřejmě napoprvé nevzali,“ vzpomíná Ostratická, která i tak tancovala dál.

Vařit začala už na základní škole. „Z počátku to byly opravdu jen totální základy. Hodně mě toho naučila babička, ke které jsem chodila na obědy místo těch školních, protože ty mi vůbec nechutnaly. Postupně jsem si zkrátka celý oběd uvařila sama a bavilo mě to.“

Zlomový bod: Francie

Lásku k jídlu ještě znásobil au-pair pobyt ve Francii. V zemi, kde se dbá na kvalitu receptur a přípravu jídla, u kterého nevadí, že třeba i trvá delší dobu. A tak nebylo divu, že i to ji přimělo vrhnout se právě na jídlo naplno. Po návratu z Francie se přihlásila na učiliště, aby se stala plnohodnotnou kuchařkou. Díky tomu se dostala do různých podniků, a hlavně v rámci praxe do hotelu Alcron, kde dostala šanci „přičichnout“ úplně ke všemu. Od studené kuchyně po dezerty, od přípravy hlavních jídel až po jeho výdej a obsluhu.

„Doteď jsem za to Jirkovi Štiftovi, který mě tam vedl, vděčná. Dostala jsem od něj nabídku pokračovat tam i po škole, ale zároveň jsem měla možnost nastoupit do Eurestu. Kvůli mezinárodnímu prostředí a možnosti podílet se na školení kuchařů jsem si vybrala to druhé,“ vysvětluje Ostratická.

Jedním z důvodů, proč se její kariéra stočila směrem ke zdravější, barevnější a odlehčené kuchyni, je ale i vlastní živá zkušenost s poruchou příjmu potravy. Rozvinula se u ní kvůli tlaku tanečního prostředí, které tolik dbá na estetiku těla, ale přitom i na vrcholové výkony. Ostratická naštěstí nemusela nikdy vyhledat odbornou pomoc, ale vědomí toho, že svůj vztah s jídlem nemá vyřešený, ji vedlo k tomu, že i výživu vystudovala. Dnes to všechno propojuje. Je spoluautorkou projektu Restart hubnutí, což je online program, kde lidi učí, jak si zdravé návyky osvojit tak, aby byly „slučitelné se životem“ a staly se jeho přirozenou součástí. Kromě toho se věnuje foodstylingu, natáčení kuchařských pořadů a školení a pro Compass Group vymýšlí nové receptury.

Kořen problémů? Propojení jídla s emočními stavy

Když dostane otázku, co spojuje lidi, kteří k ní chodí pro výživové rady, odpoví, že nedostatek vůle, vliv okolí a taky to, jak moc mají jídlo spojené s vlastními emočními stavy. „Žijeme v době, která je náročná a stresující a my jsme odmala naučení, že když se vyskytne nějaký problém, jídlo to spraví – za rozbité koleno dostane dítě lízátko, za prospěch ve škole jinou sladkost. Zvykli jsme si jídlem řešit to, co tak vůbec řešit nemáme,“ líčí Ostratická, která ale nechce působit, jako že jí se to netýká. „Mít plné bříško nám dělá dobře a člověk je z podstaty lenoch. Mám to stejně, ne že ne. Jen je potřeba tyhle tendence včas zastavit a kompenzovat.“

Ve všech receptech, které připravuje, včetně těch pro Compass Group, se řídí tím, že jídlo nejde dělit na zdravé a nezdravé. Je jen nezdravé množství a periodicita. Všechny její recepty také spojuje, že jsou vymyšlené tak, aby lidem v první řadě chutnaly a dodaly jim maximum možných živin. Ostratická se snaží využívat jen zdravé tuky, nepoužívá rafinovaný cukr a hledí na to, aby bylo ve všem dost vlákniny a bílkovin tvořených masem nebo rostlinnými variantami. A také co nejméně lepku. Jako výživářka nefandí tomu, aby se mu lidé plošně vyhýbali, ale vzhledem k tomu, kolik ho jedí nevědomě, má smysl ho omezovat.

Jak o tom všem mluví, člověk si říká, že to je přece úplně jednoduché, tak proč s tím vlastně tolik lidí bojuje? Proč třeba nefandí zelenině? „Lidé ji tolik nejedí, protože pod pojmem zelenina si představí zkrátka nakrájenou okurku, rajče a papriku vyskládané na okraji talíře. Přitom je mnohdy ani nenapadne, že ji lze zpracovat na sto způsobů, že ji můžete třeba orestovat na troše přepuštěného másla, osolit, opepřit a je to pecka. Spousta lidí si neumí připravit ani opravdu dobrý salát – je logické, že pak v jídelníčku zelenina chybí,“ pojmenovává problém Ostratická.

Chce to jen trochu cviku a nevykašlat se úplně na přípravu – jako například u zmíněných salátů, u kterých lidé podceňují zálivku. Pro ně má výživová specialistka jeden superrychlý tip: stačí jen smíchat trošku slaného umeocta, který vzniká jako vedlejší produkt při fermentaci japonských švestiček umeboši a najdete ho v každé zdravé výž