Potravinová soběstačnost? Je dobře, že se tento trend vrací

11. 8. 2020

#jídlo

Měl by opravdu dost dobrých důvodů se mračit. Protože letošní rok zemědělcům připravuje jednu zkoušku za druhou. Nejprve byla velmi mírná zima, která nedokázala vyhubit plísně a škůdce. Pak epidemie koronaviru zavřela hranice a jemu nepřijelo několik stovek sezónních pracovníků. Následoval extrémně vyprahlý duben, kdy se hlína měnila v prach. A nakonec přišel extrémně upršený květen s červnem, ve kterém jakoby se nám příroda rozhodla vrátit všechnu vodu za posledních několik let.

Přesto Petr Šandera energicky přeskakuje „hroby“ s bílým chřestem na své farmě v Hostíně u Vojkovic a dává k dobru jednu historku za druhou. Působí o deset let mladší, než ve skutečnosti je. A to i přesto, že už čtyřiadvacet let podniká v oboru, který je mimořádně náročný a hektický. Pěstováním ovoce a zeleniny, a jejím rozvážením do restaurací, hotelů, škol, školek, jídelen a cateringových společností po Praze a okolí. Společnost, která nosí jeho jméno – Šandera, s.r.o. – za poslední roky pořádně povyrostla. Z malého skladu v Třebonicích se přestěhovala do Chýně na západním okraji Prahy. Má tu jednu z nejmodernějších hal pro ovoce a zeleninu v České republice o rozloze 1800 čtverečních metrů skladovacích prostor a dalších 400 metrů kancelářských ploch. A zásobuje šéfkuchařské celebrity, pětihvězdičkové hotely, stejně jako školní jídelny nebo závodní provozy.

Před lety na nás každý koukal trochu přes prsty. Všechno muselo být exotické. Kuchaři vyžadovali suroviny ze Španělska, z Francie, z Itálie. To, co bylo za humny, nebylo považované za dostatečně atraktivní. Dnes ti stejní lidé vypráví o tom, jak bychom měli co nejvíce využívat lokální a regionální potraviny,“ usmívá se Petr Šandera a dodává, že je rád, že se stále častěji hovoří o potravinové soběstačnosti.

České zemědělství čeká stále ještě trnitá cesta. Zatím chybí větší podpora od státu, ale jsem rád, že se začínáme vracet k přirozenosti. Zákazníkům jsem vždycky tvrdil – co je lepšího než plodina, kterou máte z pole na talíři klidně za pět nebo deset hodin? Je čerstvá, voňavá, křupavá, plná vitamínů. Místo toho sem mnohdy zbytečně vozíme ty stejné plodiny přes půl světa,“ doplňuje energický chlapík.

Proto se společnost Šandera, kterou vlastní společně s Markem Žďánským, soustředí na produkci lokální zeleniny. A ze zahraničí dováží skoro výhradně jen plodiny, které tu nejsou k mání. Jako kokosové ořechy, ananasy či banány. „Produkty, které dovážíme z tuzemska i zahraničí, skladujeme ve speciálních chladicích boxech, aby se uchovaly čerstvé a neztratily nic na kvalitě. Toto vše umožňuje velký počet chladicích boxů, ve kterých je rozdílná teplota dle potřeb skladovaného zboží,“ vysvětluje Petr Šandera. Na polích nedaleko Prahy pak jeho společnost pěstuje listové saláty, brambory, cibuli a už zmíněný chřest, jehož je zdaleka největším producentem v České republice.

Letošní rok? Co vám mám povídat

Právě chřest také z velké části zachraňuje letošní, jinak bídnou zemědělskou sezónu. Sezónní zaměstnanci dostali povolení k příjezdu krátce před startem sklizně chřestu a výrazně pomohli v jejím vrcholu. Stejně tak se na poslední chvíli otevřely restaurace, pro něž je chřest každý rok vyhledávanější surovinou. Větší propady tak zažívá samotná společnost Šandera s.r.o.

Po dva měsíce byla zavřená drtivá většina restaurací, přitom právě tam dodáváme nejvíce. Samotné obchodní řetězce nám v tomto ohledu moc nepomohou. Drtí nás cenou i nejrůznějšími podmínkami, přitom my se dlouhodobě soustředíme spíše na kvalitu produktu a služby. Sázíme na partnerství a přátelský přístup. Díky tomu máme například také servis k dispozici 24 hodin denně. Na tom jsme vždy stavěli byznys, protože nedává smysl bojovat jen v cenové válce,“ vysvětluje Petr Šandera.

Když se ho ptáme na trendy v oblasti zásobování potravinami, vystřelí pohotově: „Neustále roste poptávka po oloupaném či jinak opracovaném produktu. Vidíme to v cizině, na veletrzích, stále častěji to chtějí i naši zákazníci. Pro nás to znamená další investice do technologií, chystáme stavbu nové haly,“ popisuje a usmívá se u toho.

Přitom mu tato podivná zemědělská sezóna musela způsobit nejednu vrásku. Jenže na to je Petr Šandera od roku 1996 už zvyklý. A dává ještě na rozloučenou k dobru historku z doby před devíti lety. Když odkoupil pole s chřestem po Nizozemcích, kteří je tu nechali ladem, přišla místo sklizně povodeň. Přesto se otřepal a žije v dobré víře, že pěstování lokálních produktů dává a bude dávat stále větší smysl.

Další články k tématu: